Parkovala jsem pod svým domem. Jsou tam 4 parkovací místa bez potřeby parkovací karty. Na dost daleko je to jediné místo k zaparkování pro obyčejné lidi. 🙂 Většinou tam ale namísto čtyř stojí tak 5-6 aut. Parkovací pruhy už nejsou moc vidět a asi i z toho důvodu se tam toleruje větší počet vozů. Abych Vám vysvětlila průběh celé situace, je to vlastně příběh třídenní.

Ve čtvrtek jsem šla s kamarádem oslavit jeho nástup do nové práce a trochu to s tím alkoholem přehnala. Proto jsem v pátek nešla dopoledne do práce. Prostě jsem se na jízdu autem ještě necítila. Vyjela jsem tedy až odpoledne. Celé odpoledne mrholilo a já se vrátila až kolem páté. Našla jsem místo přímo před domem (ano, to osudné, o kterém jsem se zmínila už na začátku). Byla jsem ten den nějaká apatická a říkala si, že teda ač parkuju na pátém místě ze čtyř, než půjdu večer s kamarádkami, auto přeparkuju. Že se jistě místo uvolní. Večer mě čekala dámská jízda, vyjdu z domu a fakt. Místo za mnou bylo volné, já bych jen couvla o pár metrů dozadu a parkovala bych jako slušné děvče. Jenže já si v bytě zapomněla klíče od auta. Vracet se mi nechtělo a vidina pátečního drinku mě donutila na to už nemyslet. Večer se vyvíjel slibně, šly jsme tancovat a daly si nějakou tu skleničku.

Ráno jsem se rozhodla zaběhat si. Vyjdu z domu, vidím své auto a hlavou mi pobaveně probleskne „jestlipak nemáme pokutu“ a ono fakt. Čumím, nevěřím svým očím. Za stěračem bílý papírek. Co se ve mě odehrávalo ví asi každý, kdo kdy pokutu dostal a tak nasupeně lístek beru. Je celý promáčený a trochu potrhaný, ale pořád na něm důvod přestupku přečtu: „parkování bez parkovacího kotouče“. Vztek mě pomalu opouští a říkám si, že jsem ve výhodě. Policajt je taky jen člověk a spletl se. Žádná dodatková tabule totiž u těchto míst není. Do odpoledne na to ranní naštvání zapomínám a užívám si víkend.

Až v pondělí navečer si vzpomenu, že musím jít ten svůj přestupek rychle vyřešit. Přijdu na policii a ujímá se mě vysmátá policistka. Vyprávím jí, jak jsem v sobotu ráno dostala pokutu, kterou mám teda ale neprávem, neb je tam (i dle fotografie značky, kterou jsem si pořídila) jen P 4x bez dodatku. Policistka koukne na moji fotku pořízenou mobilem a trochu znejistí. Vyhledá si záznam z přestupku u sebe v počítači a podiví se. „Je toto Vaše auto?“ Říkám. „Ééé ano“ (auto je ale vyfoceno v jiné ulici, na jiném místě a za předním sklem uvnitř auta je vidět leták z Kauflandu). Koukám na to, nechápu a říkám jí, že teda sice nevím, co tam to auto dělá, ale že za stěračem stejně lístek nemám. Že je tam jen leták a možná proto to jako lístek vypadá. Znovu opakuji, že jsem pokutu dostala v sobotu a jinde.

Policistka se zmateně podívá na fotku, na mě (já, přesvědčená o své pravdě brunátním). Díváme se tedy ještě jednou na fotku a už tam ten lístek vidím taky (rudnu a v hlavě mám opičku, která o sebe tříská činelama). Pak se ještě policistka znovu zarazí. 11.3. (datum na Oznámení o přestupku) vlastně vůbec nebyla sobota, jak jsem dokolečka popisovala den, kdy jsem lístek našla, ale pátek a mě už pak taky dochází, co tam to auto dělalo. Dochází mi taky, že vypadám buď jako lhář, nebo jako blázen. Očekávám test na drogy…naštěstí mi nedává ani dýchnout. Příběh končí tedy rozuzlením, že jsem v pátek musela s lístkem jezdit, používat stěrače a ta mrcha pokuta si tam zůstala promáčená až do sobotního rána, kdy jsem ji konečně zaregistrovala. Policistka se mi smála (asi uvěřila, že jsem fakt nechtěla lhát, že jsem prostě jen pako od přírody), pochválila mi náhrdelník a řekla, že to bude za dvěstě. :))